Cesta Jeseníkem

Ahoj kamaráde, chceš se se mnou vydat na dobrodružnou cestu historií našeho krásného města? Postav se na start a podnikneme společně výlet v čase. Nejdříve bude našim úkolem najít místo zbavené lesa. Právě tady totiž začíná v roce 1267 vznikat město, které ve své historii ponese různá jména, ale ty i já jej známe jako Jeseník. Najedeme jej na soutoku dvou řek – Staříče a Bělé.

Až najdeš velký červený puntík, kterým jsem Jeseník označil, ničeho se neboj a pokračuj dále. Cestou narazíš na nejrůznější stopy zvířat, jejichž jména jsem ti všechna sepsal. Schválně mě zajímá, zda dokážeš najít všechny stopy a správně poznat, komu patří. Která zvířata tu mají domov a které tu tak úplně nepatří?

Budu moc rád, když si prohlédneš hlavně stopy jeřábka lesního hned tady. Jeřábek je dnes již posledním z tak zvaných kurovitých ptáků, který má v Jeseníkách fungující populaci. Nejčastěji na něj můžeš narazit v časných ranních hodinách na lesních cestách a na jaře jej prozradí právě typická cestička stop na zbytcích sněhové pokrývky. (Pokud tě téma zajímá, zde se k němu dočteš více).

Ale šup, od zvířátek zpátky na cestu historií. Ještě než nám skončí 13. století, musíme najít cestu vedoucí k prvním řemeslným cechům – tak se říkalo partě lidí, kteří měli stejnou práci, vzájemně se chránili a kontrolovali, aby si nedělali ostudu. V Jeseníku se jednalo o řezníky a pekaře, ale pozor! Na rozcestí se objevil i loupežník a tomu do rány určitě přijít nechceš, tak vybírej pečlivě, kudy se vydáš.

Nechám na tobě, jestli další kousek cesty po žebříku u starodávného dolu překonáš skoky nebo se zapojením rukou, ale povím ti něco o tom, co se u nás kdysi těžilo. Jak jistě víš, spousta věcí kolem nás je z různých kovů – kde se ale berou? No například v zemi kolem nás, kde jsou součástí hornin – jednoduše si to můžeš představit tak, že malé kousky železa jsou součástí kamenů, které se v dolech sbírají. Z těchto kusů železné rudy se potom železo jako takové dostává speciálními metodami, ale to už by bylo na delší vysvětlování. Na zem jsem nakreslil staré chemické značky pro železo (Fe), Zlato (Au), Stříbro (Ag) a Měď (Cu) – vše se tu dobývalo, ale právě želené rudy se ještě před koncem 14. století vyvážely až do Anglie. Dokážeš ji na mapě Evropy najít?
Více o těžbě železa a historii se dočteš například na stránkách města – zde.

Konečně se můžeš proskákat k mé oblíbené části naší cesty vedoucí do středu vodní tvrze. Stála tu už dlouho, ale podobu, kterou má dnes začala získávat až v 15. století. Tolik času uplynulo a stále se na ni můžeme zajít podívat do centra města. A když už jsme u toho času, právě uvnitř mého malovaného hradu si můžeš vyzkoušet, jak dobře umíš poznávat hodiny nebo si s partou kamarádů zahrát ukrytý za hradbami městečko Palermo.

Více o hradu a akcích zde najdeš na webu vlastivědného muzea.

A teď pozor! Čeká nás nejnáročnější část cesty, která se odehrává na konci 17.století. Tenkrát to obecně byla moc smutná doba, celá země byla vyčerpaná 30 letou válkou a na Jesenicku navíc silnou epidemií dobytčího moru. Lidé se hodně bojí, když se jim dějí zlé věci, které nedokáží vysvětlit. A tehdy nebyl žádný internet ani dostupné knihovny s odpověďmi na to, proč zvířata ve velkých počtech umírají a lidem se žije tak špatně. A tak se místo na malinkatý virus hodila vina za to všechno zlé na čarodějnice. Žádnou, která by létala na koštěti asi nenašli, tak se tak zvaní inkvizitoři zbavovali žen i mužů i za zlé pomluvy, nestandardní chování nebo za pomoc těm, kteří již byli za čaroděje považováni. Více tady.

Tuto část cesty proto zkusíme zvládnout co nejrychleji. Na začátku je tvým úkolem se proplížit kolem potichu, u země, tak aby tě nikdo neviděl. Nechal jsem ti na zemi návod, kam položit ruce, kam nohy,… Možná jsem to trošku zamotal, ale ty to určitě zvládneš. Až uvidíš oheň, rychle jej přeskoč – hlavně opatrně, abys nespadl do něj – a utíkej dál. Pokud cestou narazíš na kočky, pavučiny nebo samotnou čarodějnici, raději se jim vyhni velkým obloukem – můžeš kolem nich i rychle prokličkovat jako ve slalomu.

Zdroj: Na půdě

Pokud cestou narazíš i na netopýra, toho se vůbec bát nemusíš. Namaloval jsem si ho tu pro radost, ale i kdyby byl živý, ublížit by ti nechtěl a upřímně si myslím, že by se tě bál více než ty jeho. To my zvířátka už tak máme. Opatrně netopýrka přeskoč a kdyby ses chtěl na nějakého opravdického podívat, na Jesenicku je spousta jeskyní, kde je to možné .

Po době temna a čarodějnických procesech začal Jeseník v 18.století ožívat a vzkvétat, proto jsem ti tu nakreslil i skákacího panáka ve tvaru květiny. Když se prohopkáš přes listy s čísly, narazíš na názvy rostlin, které je možné spojit s obrázky po stranách. Na vteřinku se zastav u lnu – pro Jeseník je totiž důležitější než ty ostatní. Právě len, ze kterého se vyrábí plátno stál u rozvoje textilního průmyslu a i po více než 100 letech se v textilnické tradici pokračovalo, když byla založena světově známá továrna Regenhart u. Rayman na jemné prádlo, ale to bychom moc předbíhali, ještě nás čekají jiné zajímavosti.

Z doby středověku jsme se přesunuli na cestu moderními dějinami našeho krásného města. A právě tady přichází na řadu zmínka o jesenických pramenech, a o tom, jak nás díky nim pan Vincenz Priessnitz proslavil ve světě. Možná už jsi na nějaký pramen narazil/a, ale možná nevíš, že vše začalo, když byl Vincenz sotva dospělý a utrpěl smrtelný úraz. Zotavil se právě díky vodoléčbě – léčbě vodou – a tu se rozhodl nabízet i ostatním. Založil lázně, které byly první svého druhu na celém světe, a do kterých se sjížděli šlechtici a šlechtičny z celé Evropy. Na začátku to nebylo vůbec snadné, ale kdo věří svým snům zvládne často i to, co jiní považují za nemožné. A proto můj další úkol pro tebe taky nebude zrovna jednoduchý. Stejně tak, jako vodoléčba pomáhá správně prokrvovat končetiny, tobě rozproudíme krev tímto speciálním skákacím panákem schovaným do kapky vody. Tvým úkolem je po jedné noze proskákat čísla na kapce od 1 do 10, ve správném pořadí, bez jediného přešlápnutí. Tak hurá do toho!

Máš-li hotovo, honem utíkej na vlak, už vyjíždí z Hanušovic do Hlucholaz, cestou si můžeš procvičit vyjmenovaná slova nebo vyzkoušet, zda zvládneš najít slovo pro každé písmeno naložené na barevných vagónech.

Ještě než skočíme do 20. století, můžeš si na naší cestě vybarvit křídami pana doktora nebo zdravotní sestřičku a já ti mezitím vysvětlím, jak to kdysi v minulosti měli kluci a holky se školou. Vůbec to nebyla samozřejmost jako dnes, i když vědomosti jsou jednou z nejcennějších věcí. Až když se zavedla povinná školní docházka a každé dítě muselo dostat šanci naučit se psát a číst a více rozumět světu kolem sebe, začaly se objevovat školy podobné těm dnešním. Základem byla obecná škola, po které děti mohly nastoupit na tří letou měšťanskou školu, kde se učilo kvalitněji a podrobněji a odkud děti mohly jít na odbornou školu, například aby se z nich stali ti doktoři nebo sestry. Tehdy ještě holky a kluci nemohli chodit do stejné školy, Jeseník se ale mohl chlubit měšťankami pro všechny, i když ta dívčí vznikla o 9 let později než ta chlapecká. Stejně tak se naše město dočkalo první městské nemocnice.

Ale než se zdržovat v nemocnici, raději si spolu zacvičíme – malí, velcí, hubení, tlusťoučcí, hurá na to, každý by mohl zvládnout alespoň těch pár cviků, které jsem nachystal. A jestli ne teď, tak doufám, že při příští procházce už ano. Ne nadarmo se říká „ve zdravém těle, zdravý duch“.

Teď už ale šup přes mírového panáka v barvách dvou sousedních národů na Sluneční stráň!

Více než slibně začalo to 20. století a takový smutný spád nabralo. Jednu velkou válku vystřídala druhá, která proti sobě postavila i české a německé sousedy žijící do té doby v míru. A pokud budeš chtít, bude více než snadné najít hrdinné i smutné příběhy té doby, stejně tak jako významná místa přímo v našem okolí.

Různě natočenými skoky se spolu dostaneme až k Sluneční bráně, poslední ze série soch představujících cesty života, které v Jeseníku vznikly na 15 let před začátkem 21. století a přinesly nám i turistům jedny z nejkrásnějších pohledů na město i okolí. A odsud už stačí jen poslední skok do roku 2000. V novém století, novém tisíciletí se Jeseníku stal významnou součástí nově vytvořeného Olomouckého kraje. A tady jsme na konci naší poutě historií. Dokážeš na mapě ukázat Jeseník? Jaká další místa znáš a kam se brzy podíváš?